Hospodářské noviny_Kdo tvoří českou jadernou politiku?

Bylo zastavení tendru odvážným rozhodnutím, jak se někteří shodují? Šlo opravdu o rozhodnutí, jež zabránilo plýtvání peněz daňových poplatníků na riskantní projekt s vysokou mírou korupce? Nebo se jednalo o špatné rozhodnutí, které podkopalo energetickou politiku země, bezpečnost a hospodářskou konkurenceschopnost? Nebo snad platí obě možnosti? Téma si zaslouží hlubší debatu, než jaké jsme byli prozatím svědky. Osočování lidí může představovat účinnou politiku, nikoli však správnou strategii. Příliš mnoho nedůvěry Nakonec přišlo mnoho úsilí nazmar. Nyní můžeme říci, že postup, jakým byl tendr řízen, vyústil v plýtvání času a prostředků zúčastněných stran i v bezvýsledný odklon peněz daňového poplatníka. Proč k tomu došlo? Na uskutečnění tak komplexního a nákladného projektu Česká republika nedisponuje ani politickou shodou, ani důvěrou veřejnosti v politiky. Dokud se nezvýší důvěra veřejnosti, nemůže dojít k potřebnému souladu napříč politickými stranami. V současném prostředí je pro politickou stranu produktivnější, když své soupeře nazve nekompetentními a zkorumpovanými, než aby se snažila dosáhnout shody na dlouhodobých cílech země. Je samozřejmostí, že neschopnost řešení této politické krize se může negativně promítnout do budoucnosti. Někteří tvrdí, že demokracie sama o sobě představuje problém. Ukazuje se však, že problémem je úroveň demokracie. Dlouhodobá ekonomická stabilita je možná pouze v zemích, kde veřejnost akceptuje legitimitu své vlády. To přímo souvisí s vírou jednotlivce, že se rovněž podílí a ovlivňuje směřování vlády a společnosti. Občané zde věří, že mohou ovlivnit volby, ale nemohou ovlivnit strany. Proto se ani nestávají členy a nepřispívají stranám. Opravdovým ukazatelem pevné demokracie není počet lidí hlasujících ve volbách, ale množství jednotlivců, kteří jsou členy různých stran, případně jejich donátory. V těchto ukazatelích se Česká republika umisťuje nízko. Mohu říci, že mnoho států v USA má obdobný problém. Tento trend je znepokojivý: podoba demokracie se různí v odlišných politických systémech. Nemůžete to jen chtít změnit, musíte pro to něco udělat. Kvůli demokratickému deficitu se tendr Temelína opravdu zdá být zatracen, a to už od samého začátku. Selhání však neznamená, že původní záměr byl špatný. Abychom mohli dospět k potřebnému závěru, musíme si v této souvislosti položit dvě zásadní otázky. Vyžaduje opravdu naše hospodářská konkurenceschopnost a životní úroveň větší dodávky energie? Představuje jaderná energie reálný zdroj budoucích dodávek energie? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, je zapotřebí více slov, než je pro tento článek možné. Proto bych svoje tvrzení rád zestručnil. Česká republika je a touží i nadále být důležitým centrem průmyslové výroby. Pokud je to naše hospodářská budoucnost, je zapotřebí zajistit větší dodávky levné a bezpečné energie na jednoho obyvatele, než vyprodukují ostatní země. Zvyšování životní úrovně historicky vyústilo ve vyšší spotřebu energie. Nové technologie mohou ovlivnit tento trend, nicméně i tak je těžké tvrdit, že nebudeme potřebovat více energie. Poražené jádro Mám silné rodinné vazby na průmysl nukleární energie: můj otec navrhoval námořní a civilní reaktory ve Spojených státech. Nyní zkoumá fúzi namísto štěpení a nebyl nijak zúčastněný v soutěži o Temelín, a ani na tomto procesu neměl žádný zájem. Nicméně bych si dovolil tvrdit, že nemáme žádné realistické řešení, jak čelit změně klimatu či zvyšující se poptávce po energii. Otázka energetické bezpečnosti bez jaderné energie se stává čím dál tím více relevantní. Politici, kteří iniciovali projekt dostavby Temelína, mají dobré argumenty. Očividně však politiku pochopili špatně a dost možná také ekonomiku. Záležitosti budou jasnější až za několik desetiletí. Kolik nás tato chyba bude stát a kdo za to zaplatí? Účastníci tendru přijdou o nějaké peníze, což však nebude velká rána pro jejich byznys. Počet zemí investujících do projektů jaderného průmyslu v současnosti převyšuje kapacitu firem na stavbu továren. I když dojde k rozhodnutí vyhlásit celý proces tendru znovu, Česká republika se již posunula do zadní linie. Uvidíme, zda tento krok ovlivní její schopnost nastavit vysokou úroveň případného dalšího tendru, která je nutná pro získání toho nejlepšího možného. Opravdovým poraženým v tomto souboji je český jaderný průmysl. Tímto okamžikem ztratil svůj nejlepší prostředek na získání důležitého postavení ve vysoce soustředěném světovém průmyslu. Dostavba Temelína mohla zrychlit přístup k nejnovější technologii a know-how a vytvořit partnerství, které zafungovalo v Číně i na jiných rychle rostoucích trzích. Jestliže se jádro doopravdy stane řešením pro světovou poptávku po větším množství energie bez uhlíku, zrušení Temelína sníží příležitosti českého jaderného průmyslu z toho profitovat. Tímto by se mělo odpovědět na otázku, kdo prohrál Temelín: s určitostí český jaderný průmysl a dost možná i hospodářská konkurenceschopnost a životní úroveň České republiky. Nicméně to není ta správná otázka. Je třeba se ptát, kdy budeme moci dosáhnout dobrého politického prostředí, kde se budou tvořit politiky z dlouhodobého hlediska. Takové politiky, které se zaměřují nejenom na naše energetické požadavky, ale také na naši trvalou ekonomickou konkurenceschopnost a životní standardy.