iHned_Milionářská daň se nevyplatí, vyžene například úspěšné vědce

Nestraší vás jako byznysmeny, co se děje v politice?

Vystrašení je možná moc silné slovo, ale znepokojení určitě. A není to problém pravicových či levicových politiků. Jde o politickou stabilitu, předvídatelnost. Firmy dnes ale nemůžou připravit věrohodnou prognózu toho, jak budou za pět let vypadat jejich náklady na práci, jaké budou daně, co sociální pojištění nebo regulace.

Od poloviny 90. let zhruba do roku 2005, jakkoli si o té době můžeme myslet cokoli, platilo, že u moci mohla být levicová či pravicová vláda, ale fungovalo něco jako konzistentní ekonomická politika. Mohlo docházet k drobným úpravám a změnám, ale hlavní směr byl daný. Tenhle pocit se ale ztratil – částečně ekonomickou krizí, ale hlavně proto, že velké strany moc důvodů k důvěře nedávají.

A ten pocit se zhoršuje?

Většina byznysmenů je optimistická, co se ekonomiky týče. Věří, že kdyby se zavřela do vakua a politici na ni neměli žádný vliv, že by se nastartovala. Už se vzmáhá, přicházejí silné pozitivní signály, během krátké doby by se jí mohlo dařit mnohem lépe. Politici ale podceňují negativní dopad, který na byznys může mít politická krize. Když se bavíte s manažery, s investory, čím dál častěji si mezi sebou povídají o politice, ne o byznysu.

Jde vůbec byznys od politiky oddělit?

My moc nevěříme velkým plánům a strategiím, které politici vyhlašují. Rozhodnutí je třeba nechat na těch, kteří investují peníze, ne je k něčemu nutit. Jako politik byste měl ale vytvořit předvídatelné prostředí a pak se postarat o to, aby byznys dostával dobré nápady od univerzit, aby mezi školami a firmami fungovalo dobré spojení. To je naprosto zásadní.

Ekonomická diplomacie je fajn, bavme se o ní, ale v první řadě potřebujete produkty, které budete prodávat. Když si vezmete sebelepší příběhy z byznysu, nikdy je nestvořila vláda, ale špičkové výrobky, které se dají prodávat kdekoli. Na to se musíme soustředit, investovat do výzkumu, do vědy. Na dlouhodobou ekonomickou koncepci, aby firmy věděly, co je čeká.

Mění firmy kvůli politice své investiční plány?

Pokud jste velká firma, dnes nebudete v Česku investovat do výzkumu. Proč? Za pár měsíců se budete muset podle všeho vypořádat s milionářskou daní. Tím takzvaným milionářem budou podle všeho i nijak extra placený výzkumný pracovník v Německu. Tak proč byste ho sem přetahoval?

A co budou dělat?

Výhodnější bude vzít Čechy a přemístit je do prostředí, kde se platí nižší daně. Sto tisíc měsíčně… S takovou částkou si tady žijete slušně, ale na západ od hranic to už nic převratného není. Můj dotaz na politiky je, zda bychom se místo zdaňování lidí s vyšším příjmem a v podstatě jejich vyhánění neměli spíš snažit udělat všechno proto, aby takový plat dostali i ti, kteří k němu mají zatím daleko. Aby všichni brali sto tisíc. Vzkaz, který takovou daní vysíláte, je – chceme být nízkonákladová výrobní ekonomika zaměřená na levné produkty, nechceme investovat do výzkumu. Jenže tuhle bitvu nevyhrajete, soupeři jsou o dost větší země.

Česko by mělo být spíš jako Rakousko, Švýcarsko, Nizozemí. Žádná politická strana ale zatím nepředstavila svoji vizi, jak by jednou země měla vypadat. A dokud bude platit, že pravicová vláda udělá něco a levicová to hned po pár letech zruší, zůstanou všechny plány konkurenceschopnosti jen na papíře, nikdo jim neuvěří.

Firmy neinvestují kvůli nestabilním politikům

V souvislosti s vědci tu mluvíte o tom, co by se mohlo stát, nebo se to už děje?

Nemůžu jmenovat, ale vím o několika velkých firmách jak ze zahraničí, tak tuzemských, které odkládají investice do výzkumu a pozastavují najímání lidí, protože je něco úplně jiného přijmout zaměstnance při současném zdanění a při tom, které pravděpodobně nastane. Uvědomme si jednu věc: sto tisíc korun měsíčně je v Německu ve výzkumu podprůměrný plat. A s tím soutěžíme. Pokud chcete být exportní zemí nabízející přidanou hodnotu, potřebujete dobrý výzkum. Výrobky tady musí někdo vyvinout. Nemůžete být dobří ve všem.

Dobrý příklad je Švýcarsko, které se intenzivně zaměřilo na tři čtyři oblasti, na které se ve výzkumu soustředí. A jsou v nich výteční. Musí to být dobrý výzkum, který pomůže celé zemi, což je hlavně tím, že bude generovat nová, dobře placená pracovní místa. Švýcaři našli odvětví, která už byla úspěšná a přemýšleli, jak jim mohou dál pomoct, aby se udrželi na špičce.

Nic takového v Česku není, tady se stále spoléhá na vědecké fondy a na vědecká centra zaměřená na čistou vědu. To jsou skvělé věci pro univerzity, ale ne pro vládu. Ta má přece za úkol zajistit prosperitu a bezpečnost.

A co investice, ty se také odkládají?

Nejde jen o odsouvání, řada firem už radši investuje jinde. Česko se pomalu přibližuje k Maďarsku. Hlavně politici by si měli uvědomit, že každé jejich slovo se přeloží a díky agenturám rozšíří do celého světa. Lidé je poslouchají, a nejen jejich voliči, ale i lidé ze zahraničí. A ti neznají tak dobře kontext a dynamiku zdejšího politického prostředí, už čtyři měsíce ale ze zpráv vědí, že čeští politici mluví o rozpadu demokracie a směřování k putinovskému režimu. To musí přestat, hodně to škodí.

To už se ale nebavíme o dani pro lidi s vyšším platem...

Na výzkum se bude muset vláda mnohem víc zaměřit. A na to, aby se dařilo dostávat nápady z univerzit do firem. Firmy v Česku tohle ještě neumí, nejsou v tom dobré. Univerzity přijdou se stovkou nápadů, z těch se možná deset stane komerčním produktem. Potřebujete to dostat ze stavu nápadu na výrobní linku, a to co možná nejrychleji. Tohle umět je specifická znalost, která je i dost drahá. A tady může vláda hodně pomoct.

Co je zdrojem pesimismu byznysmenů? Jen to, že bude levicová vláda?

Vůbec. Jde o to, že tady nemůžete s určitostí říct, kdo financuje politické strany, zákon nestanovuje pravidla dost transparentně. To se ale koneckonců dá snadno napravit novým zákonem. Mnohem horší to je se zapojením veřejnosti, s její aktivitou – jen málo lidí je členy politických stran, jen málo lidí jim přispívá na provoz. A to už tak snadno spravit nejde. Když máte málo lidí, kteří financují politiku, dojdete logicky k oligarchii.

Firmy a byznysmeni mají teď strach, že ekonomické síly za stranami získávají na významu a posilují, čemuž pomáhají i předčasné volby, protože kvůli nim není čas na klasický fundraising. Překvapuje mě, kolik byznysmenů si začíná myslet, že demokracie selhala, že lidé je nechtějí a že směřujeme k nějaké formě autokracie.

Podnikatelé a manažeři by se měli angažovat

Hodně jste ovlivnili přijetí nového zákona o veřejných zakázkách, uděláte i teď něco?

U zakázek jsme byli my jako firmy součástí problému, byli jsme svědky manipulací, věděli jsme o tom, účastnili jsme se těch tendrů. Proto jsme iniciovali platformu za změnu zakázek. Co se atmosféry týče, snažíme se podnikatele a manažery motivovat k tomu, aby si uvědomili, že jejich role není jen v poskytování práce a placení daní, ale že má hlubší význam, že by měli fungovat jako opinion makeři, jako lídři. Pořád jsou ale příliš pasivní, většina z nich nejsou společenští tahouni.

Budete chtít mluvit s politiky ještě před volbami?

Ano. Neodvedli jsme dobrou práci, co se týče debaty o ekonomické politice. Samozřejmě nemáme radost, když se mluví o zvyšování daní. Ale chápeme, že daně jsou určitou cenou vlády. A vláda může být pro zemi skutečnou výhodou, o čemž se chceme s politiky bavit – jak to udělat, aby česká vláda byla nejlepší ve výběru daní.

Chceme se proto sejít se zástupci všech stran ještě před volbami. Posadit proti nim šéfy velkých i menších firem. Obeslali jsme všechny strany, které mají podle průzkumů aspoň dvouprocentní podporu. Chceme jim vysvětlit, že po akci následuje reakce. Jaké dopady mohou mít jejich opatření. Když prosadíte nějaký zákon, následky mohou být úplně jiné, než jste zamýšleli. To jim chceme říct. Většina politiků totiž nemá zkušenosti s byznysem.

Jak to bude probíhat?

Chceme slyšet, jaké mají názory, co by chtěli prosadit a popíšeme jim, co si o tom myslíme. Nemají to být hádky, ale debata. Chceme jim zdůraznit význam předvídatelnosti a stability, které jsou klíčové pro všechny delší investice.