iHned_Údolí smrti: Získat grant je pro vědce snazší než navázat spolupráci s firmou

V Česku vyrostlo v posledních letech několik výzkumných center, bádá se i na univerzitách. Zatímco základnímu výzkumu se podle všeho daří, ten aplikovaný zaostává. Jinými slovy: čeští vědci jen zřídka spolupracují s firmami a nabízejí taková řešení, která by byla uplatnitelná v praxi. Podle kritických slov výzkumníků, zástupců firem i odborníků na zprostředkování výzkumných kapacit pro průmysl, se v Česku stále od porevolučního pádu velkých státních podniků nepodařilo najít systém, který by vyhovoval tržnímu hospodářství. Propasti mezi potřebami průmyslu a nabídkou z akademické sféry se proto přezdívá "údolí smrti".
 
"Za bývalého režimu tu byly velké státní podniky, které měly svá výzkumná centra. Ta pro ně dělala podle jejich potřeb. Univerzity podle svých potřeb vzdělávaly a Akademie věd si pracovala na základním výzkumu. To ale není systém pro tržní hospodářství," popisuje výchozí situaci například René Samek z ICRC, tedy brněnského výzkumného ústavu, který spolupracuje například s prestižní americkou Mayo Clinic.

V současnosti se tak podle odborníků Česko nachází v situaci, kdy se k sobě dva velmi kulturně odlišné světy - na jedné straně komerční a na druhé straně akademický - snaží najít cestu. To ale není jednoduché. "Obě strany mají rozdílnou motivaci. Zatímco akademická sféra chce své výsledky sdílet, publikovat a postupně zobecňovat, cílem firem je dotyčné výsledky vlastnit, chránit a co nejdříve komerčně využívat," vysvětluje základní rozpor Jaroslav Doležal, který dříve působil dlouhá léta v Akademii věd a nyní zastává manažerský post v nadnárodním konglomerátu Honeywell.

Spolupráci brzdí to, že právě podobná zkušenost z obou stran mnohým českým vědcům chybí. Ještě konkrétněji o špatně nastaveném modelu hovoří Michal Zálešák z Czech ICT Alliance, která působí jako prostředník mezi průmyslovou poptávkou a akademickou nabídkou. "Pro akademiky je velmi jednoduché napsat grant, který může být i bezobsažný. Tím dostanou velké množství peněz a až potom třeba hledají, co za ty prostředky budou dělat. Naopak dostat se k zakázce od firmy vyžaduje mnohem větší úsilí. A to snižuje motivaci," říká o zdejších poměrech Zálešák.

Jak z toho ven? Častější přestupy nebo omezení moci senátů

Jednou ze světlých výjimek, která je dávána za příklad, je Ústav fyzikální elektroniky na Masarykově univerzitě. Tamní vědci úzce spolupracují s podnikateli a snaží se jim nabízet inovace, spjaté většinou se zákonnými regulacemi. Například zakáže-li zákon používání organických rozpouštědel, snaží se akademici rychle nabídnout jiné řešení. "Nebádáme tedy dlouhé roky, ale vstupujeme již do běžícího technologického procesu," vysvětluje náplň práce vedoucí ústavu Mirko Černák.

Ani on - ač sám profesor - ale nešetří kritikou na poměry mezi akademiky. Nabízí dokonce návrh, který loni při takzvaném studentském jaru působil na protestující jako rudý hadr na býka. Omezení moci akademických senátů. "Senáty měly své opodstatnění po revoluci, kdy se vysoké školství budovalo. Nyní by ale měl nastoupit manažerský systém, který určí cíle dané školy a bude se je snažit naplňovat," myslí si původem slovenský akademik. "Senát dnes dbá zejména na sociální jistoty zaměstnanců škol, a to by neměla být priorita," dodává.

Mezi dalšími návrhy na to, jak více přinutit české vědce "ušpinit se" komerční sférou, padají výzvy k větší propagaci průmyslu na vysokých školách, změně celého systému financování univerzit nebo k motivaci častějších přestupů mezi průmyslem a akademickou sférou. 

Problém firem: Montovny vývoj ani nepotřebují

Tématem spolupráce firem a vědců se zabývalo několik desítek diskutujících na konferenci s podtitulem "Využívá aplikační sféra českých výzkumných a vývojových kapacit?". Navzdory názvu konference se i tam většina brzd vytýkala akademikům. I firmy mají ale podle odborníků často co zlepšovat. "Těžiště české ekonomiky tvoří firmy, které nejsou technologicky příliš pokročilé. Jsou to montovny, které si často neuvědomují důležitost inovací, nebo jsou tak nízko postavené v hodnotovém řetězci, že nemají pro inovace prostor," říká zástupce ředitele Jihomoravského inovačního centra David Uhlíř. S dodatkem, že tento trend se ale časem obrací k lepšímu.

Spíše než kritika současných firem proto převládá apel k větší vstřícnosti. "Zástupci průmyslu by měli vědět, že akademický svět je jiný. A že školy zkrátka nikdy nebudou firmami. Když ale budou trpěliví, ze spolupráce budou určitě těžit," uzavírá někdejší pracovník CzechInvestu nebo ministerstva školství a nynější konzultant Aleš Vlk.

 Jak překonat "údolí smrti" podle odborníků?

ABB, Honeywell, JIC, ÚFE MU, Alevia, CEITEC, Czech ICT Aliance, ICRC

Roman Pernica

ABB

Technology Centre Manager pro Českou republiku

Co je překážkou, která brání tomu, aby spolupráce akademiků a firem probíhala v Česku lépe?

Řekl bych, že je to v nastavení. My z průmyslu se musíme dívat na věci pragmaticky a investované peníze se musí vrátit. Pokud takovou možnost nenajdeme, tak tu není prostor pro spolupráci.

Jak by se měly změnit české univerzity?

Určitě by pomohlo větší PR směrem k středním a velkým potenciálním partnerům z byznysu. Jsou vybudována velká a velmi dobře vybavená centra, která je potřeba zviditelnit. Další  možností by bylo, již od začátku do projektu budování velkých inkubačních center přizvat silné hráče z průmyslu.

Jak by měly svůj přístup měnit firmy?

Neříkám, že jsou firmy dokonalé. Nicméně, musí investovat své prostředky v návaznosti na jejich návratnost. Klíčové je, aby se snažily najít společnou řeč ve vizích a cílech.

ABB s vysokými školami spolupracuje na různých úrovních. Vypisuje témata na diplomové práce, pořádá ABB University award, kde studenti prezentují své projekty. V další úrovni spolupracuje i ad hoc na krátkých a jasně ohraničených podporách svých vývojových aktivit. Převážně na simulacích či analýzách.

Jaroslav Doležal

Honeywell

National Executive Czech Republic

Co je překážkou, která brání tomu, aby spolupráce akademiků a firem probíhala v Česku lépe?

Obě strany mají principiálně rozdílnou motivaci. Zatímco akademická sféra chce svoje výsledky sdílet, publikovat a postupně zobecňovat, cílem firem je dotyčné výsledky vlastnit, chránit a co nejdříve komerčně využívat. Je také třeba si uvědomit, že spolupráci naplňují na obou stranách konkrétní lidé, a proto je podstatné, aby kooperace byla přínosná i pro jejich profesionální a osobní rozvoj. Jinak celá záležitost sklouzne k formálnosti s následným zklamáním na obou stranách.

Jak by se měly změnit české univerzity?

Našim univerzitám chybí zejména podstatnější specializace, portfolio jejich expertizy je až příliš obdobné a tím i dosti obecné. Pro řešení více specifických problému tedy není zcela dostatečné. Navíc existuje značná roztříštěnost výzkumných pracovišť, což má za následek nižší efektivitu při využívání prostředků na výzkum a vývoj. Mluví se například sice o vzniku takzvaných výzkumných univerzit, ale ke konkrétním krokům v tomto směru zatím nedošlo.

Jak by měly svůj přístup měnit firmy?

Tam je problém. Zejména počáteční fáze spolupráce s akademickou sférou je totiž investice se svojí specifickou mírou rizika. Dlouhodobou přímou spolupráci si proto častěji mohou dovolit větší firmy s vědomím, že okamžitý efekt bude spíše výjimkou. Pro menší firmy ale může být časový faktor rozhodující.

Honeywell spolupracuje především s technickými univerzitami. Od zadávání a vedení diplomových a doktorských prací, přes konkrétní výzkumné a vývojové zakázky až po přímou spolupráci v rámci konsorcií řešících výzkumné projekty na národní i evropské úrovni. Zájímá se také dle možností o využití nově budovaných výzkumných zařízení.

David Uhlíř

Jihomoravské inovační centrum

zástupce ředitele

Co je překážkou, která brání tomu, aby spolupráce akademiků a firem probíhala v Česku lépe?

Překážek je celá řada. Ale nejvíraznější je asi to, že výzkumné organizace nejsou motivovány ke spolupráci s firmami.

Jak by se měly změnit české univerzity?

Dá se dělat poměrně hodně, pokud je ve školách osvícený management, který si tuto otázku položí. Jde o to, že systém se chová tak jak je měřen. Nyní to funguje tak, že když děláte praktické věci, spolupracujete s firmami na vývoji nových technologií, jste na tom z hlediska financování špatně. To je sice parametr, daný z venčí ale pokud mají vysoké školy skutečný zájem spolupracovat s praxí, měly by lobbovat za změnu tohoto systému. Školy by také měly usilovat o vytvoření kvalitních podpůrných procesů pro komercializaci. Tam vidím velké rezervy. Součástí této snahy by měla být i penalizace šedé ekonomiky, kdy dochází k únikům duševního vlastnictví, které vzniklo na školách.

Jak by měly svůj přístup měnit firmy?

Těžiště české ekonomiky tvoří firmy, které nejsou technologicky příliš pokročilé. Jsou to montovny, které si často neuvědomují důležitost inovací, nebo jsou tak nízko postavené v hodnotovém řetězci, že nemají pro inovace prostor. Ale v poslední době se objevují české i nadnárodní společnosti, které tento trend obrací.

Hlavními klienty Jihomoravského inovačního centra jsou firmy. Centrum se snaží zvyšovat jejich inovační potenciál. Hledá pro ně partnery, kteří by mohli být zdrojem know how či expertízy, která jim pomůže zvýšit konkurenceschopnost. Partnery mohou být další firmy nebo akademické instituce. Dále JIC pracuje s technologickými start-upy, z nichž řada z nich vznikla na bázi výsledků výzkumu.