iHNed.cz_Weston Stacey: Byznysmeni mají sice obavy, ale vláda by měla zůstat

Dokud kabinet dělá reformy, jeho hádky nejsou takový problém. Podnikatele mnohem víc trápí, že vládá Petra Nečease nemá dlouhodobou koncepci, kam by měla česká ekonomika směřovat, myslí si šéf americké obchodní komory Weston Stacey.

Důsledek? Manažeři se bojí investovat.

HN: Minulý týden jste měli setkání s premiérem, kde jste s ním hovořili o nutnosti mít stabilní vládu. Pár dní na to se vláda málem rozpadla. Co na to říkáte?

Je třeba se na to dívat v kontextu, protože skoro každá vláda má podobné problémy. Téměř všichni politici jsou vystaveni velkému stresu, protože současná vláda nemá k dispozici tolik peněz, aby mohla splnit sliby předchozích vlád.

Pokud by vláda zvýšila daně, ekonomika by mohla opět upadnout do recese. Rovněž škrty v rozpočtu na nesprávných místech mohou ekonomiku poškodit. Pokud se deficit vymkne kontrole, výše nákladů na financování státního dluhu může stát těžce poškodit. Není divu, že mezi partnery panují neshody. Otázkou je, jestli dokáží i nadále přijímat společná rozhodnutí.
reklama

HN: A máte pocit, že efektivní je?

Nejsem s nimi v jedné místnosti, abych dokázal říct, jaké jsou ve skutečnosti jejich vztahy. Jestli si myslí, že ještě dokáží být efektivní. Ale dosud, jak to vidím, tak se s ekonomickou krizí vypořádávala vláda velmi dobře, ačkoli ne se všemi jejími rozhodnutími jsme souhlasili, především stran daňových úprav.

Ekonomika neprochází nijak zásadním propadem, vláda nepřikročila k žádným radikálním změnám, které by znervózněly trhy. Všechno by samozřejmě mohlo být předvídatelnější a průhlednější, ale zatím to hodnotím kladně.

HN: Příčinou nynější vládní krize koneckonců nejsou ekonomické problémy, ale spíš vnitřní trable jednoho ze čklenů koalice.

Politický systém v Česku prochází krizí, protože tu není nastavené transparentní financování stran. Není zřejmé, čím jsou motivovaná rozhodnutí a chování stran. Tahle krize je nejspíš způsobená problémy jedné strany, ale když se ohlédneme dvacet let zpátky, všechny vlády a strany měly podobné problémy. Kvůli tomu tady chybí důvěra jak veřejnosti, tak byznysu v politiku.

Dokud se nezprůhlední financování a rozhodování stran, k zásadnímu zlepšení nedojde a každý půlrok se budou opakovat nějaké krize.

HN: Nové volby by to nevyřešily?

Co by mohly vyřešit? Ekonomickou krizi? Těžko. Volby by navíc ohrozily schopnost země reagovat na náhlé otřesy evropské ekonomiky. Důvěru veřejnosti? Pochybuji. Pouhé přeskupení několika procentních bodů neposílí důvěru veřejnosti k vládě. Tu posílí pouze transparentní a efektivní fungování vlády. Napravily by tedy volby alespoň vztahy mezi stranami? Možná na chvíli. Volby jsou tudíž, v nejlepším případě, nástrojem rozptýlení.

HN: Když jste se jako zástupci Americké obchodní komory bavili s Petrem Nečasem, shodli se v tom, co je třeba v ekonomice ještě udělat?

Myslím, že v tom se shodujeme. Na něm lidé obdivují jeho schopnost analyzovat a v klidu řešit problémy, speciálně v době ekonomických turbulencí. Podle nás se jen vláda příliš zaměřuje na výrobu pro export, mohla by se ale víc věnovat i tomu, co se děje tady ve službách.

Pravá exportní výhoda Česka není ve věcech, ale v lidech. Musíme přestat vyrábět produkty, které patří někomu jinému, musíme se zaměřit na vlastní ­vývoj.

HN: A co vám blesklo pár dní poté hlavou, když jste si přečetl, že VV chtějí z vlády odejít?

Je frustrující, když se tu vznáší hrozba, že padne vláda. Tady nejde o to, že bychom chtěli někoho z politiků podporovat, ale faktem je, že když padne vláda, tak minimálně tři měsíce se promrhají, spíš déle. V dnešní situaci je nepříjemné si představit, že bychom měli vládu, která nemůže rychle a efektivně reagovat. Vždyť nevíme, co se stane, mezinárodní situace se může změnit velmi rychle.

HN: Když to shrnu: dokud jde jen o čistě politické turbulence, nechť, hlavně když vláda pracuje na reformách?

Pocházím ze země, kde moc dobře víme, že politická krize je často jen způsobem, jak zakrýt jiné, hlubší problémy. A něco z toho, co teď zažíváme, má zřejmě odpoutat pozornost. Vláda byla zatím celkem upřímná v tom, co chce dělat a proč. Jen je nutné to lépe a více vysvětlovat, protože v demokracii je důležitější než volby to, jak se mezi volbami chováte.

Třeba zvýšení DPH není šťastný krok, nevěřím tomu, že to bude mít takový užitek, jaký vláda slibuje. Sice
ji chápu, proč to dělá, že potřebuje získat chybějící miliardy. Jenže jsou daňové změny výhodné z dlouhodobé perspektivy? Neohrozí to nakonec nejvíc ty, kteří už jsou teď krizí zasaženi?

HN: Nechybí podnikatelům dlouhodobá vládní koncepce v daňové politice? Tam se často mění podle toho, jak se zovna vyvíjí rozpočet...

Ano, momentálně tu máme takové daňové prostředí, ve kterém podnikatelé netuší, kdy se co změní. V podstatě neexistují ani půlroční plány. Když na trhu panuje taková nejistota, strach, lidé se pak bojí investovat a vytvářet pracovní místa, když netuší, kolik budou muset ve skutečnosti zaplatit.

HN: Panuje přímo strach?

Jsou zde opodstatněné obavy. Když sestavujete rozpočet, počítáte s určitým množstvím peněz na mzdy či investice. Jenže to se špatně připravuje, když nevíte, jaké jsou daňové plány vlády, zda se něco nezmění.

HN: Vláda chce také více zdanit bohaté kvůli škrtům...

Toto je populistická věta. Lidé, kteří vydělávají 100 tisíc měsíčně, dnes patří do vyšší střední třídy, nejsou to žádní oligarchové. Tito lidé významně ovlivňují objem maloobchodní i ostatní domácí spotřeby, a tím podporují vytváření nových pracovních míst v sektoru služeb.

Naším cílem by mělo být vytvořit takovou strategii, která umožní více lidem dostat se do této příjmové skupiny. Není mi jasné, jak bychom toho mohli dosáhnout přesunem peněz, které by jinak spotřebitelé utratili v obchodech a za služby. Toto je druh jakési iluzorní solidarity, o které už spekulovaly nejrůznější režimy s centrálně řízenou ekonomikou. My potřebujeme skutečnou solidaritu. Ta není založena na zvyšování daní, ale na tom, že každý, kdo vydělává více, přispívá více svému okolí.

Nazvěme tento krok pravým jménem: zde nejde o solidaritu, ale o zvýšení daní, aby bylo na zaplacení veřejných zakázek a platů státních zaměstnanců. Pokud tento krok zlepší ekonomickou situaci státu, pak jej udělejme. Vláda by ale měla vysvětlit, jak toho tímto krokem dosáhne a nespoléhat na neupřímnou rétoriku, která rozděluje zemi.

HN: A co další škrty a úpravy?

Řeknu, kde by se nemělo škrtat – vzdělávání a věda. Výzkum je ale potřeba zásadně proměnit, protože dnes to připomíná spíše takový celoživotní dotační program. Vláda nejdřív lidem zaplatí, že vystudují, a pak jim platí i za jejich výzkum, aniž by si od nich cokoli očekávala.

Autoři: Luboš Kreč