EurActiv.cz_Projekt jednotného daňového přiznání naráží na pochybnosti

Přestože otázku zavedení společného konsolidovaného základu daně právnických osob (CCCTB) Evropská unie řeší už víc než 10 let, výsledek se zdá být stále v nedohlednu. S návrhem, který má firmám působícím ve více členských zemích Evropské unie zjednodušit daňové operace v celé nadnárodní skupině, řada států silně nesouhlasí.

Vlády se nejčastěji obávají, že přijdou o právo rozhodovat o přímých daních a o možnost reagovat na aktuální problémy rychlou úpravou daňového systému. Řada zemí se také obává, že CCCTB je jakýmsi trojským koněm budoucí harmonizace daňových sazeb.

To ale autor návrhu, Evropská komise, dlouhodobě odmítá. Jde podle ní jen o to, jak firmám působícím ve více státech Unie nastavit jednotná pravidla pro výpočet daně z příjmu právnických osob a ušetřit jim tak nemalé náklady vyplývající z existence 27 národních systémů.

Pokud by nová pravidla vstoupila v platnost, nadnárodní skupina firmy by mohla podávat daňové přiznání jedinému správci daně. Daňový úřad by pak základ daně rozdělil podle zvláštního vzorce mezi všechny státy, v nichž firma působí, a příslušná část základu by se poté zdanila sazbou platnou v daném státě. Země by tedy i nadále mohla rozhodovat, jak velkou sazbu si nastaví.

Zatím poslední návrh na zavedení společného konsolidovaného daňového základu představila Evropská komise vloni v březnu (EurActiv 17.3.2011). Evropská exekutiva tehdy vycítila příležitost v připravovaném Paktu euro plus, v němž se většina evropských zemí dohodla na koordinaci v daňové oblasti. Český premiér se ke společné dohodě tehdy spolu s Velkou Británií, Švédskem a Maďarskem nepřipojil. Rozhodnutí české vlády zdůvodnil mimo jiné právě pochybnostmi, zda daňová koordinace nepovede k harmonizaci sazeb (EurActiv 24.3.2011).

Posílená spolupráce?

Přestože od zveřejnění návrhu uplynul už víc než rok, ministři financí o návrhu zatím nejednali. Thomas Neale, šéf oddělení, které má na generálním ředitelství Komise pro daně a cla (TAXUD) na starosti zdanění firem, ale věří, že se materiál ministrům dostane na stůl ještě během dánského předsednictví.

Zástupce Komise uvedl, že bylo nejprve zapotřebí vypořádat obavy některých členských zemí (podle Neala mezi nimi byla i Česká republika, která jako jediná poslala svou žádost o vysvětlení až po oficiálním deadlinu), jež se na Komisi obrátily s žádostí o přezkoumání návrhu z pohledu subsidiarity (jde o princip, podle nějž by se na evropské úrovni mělo řešit pouze to, co nelze účinně zajistit na národní úrovni). Neal na regionální daňové konferenci, kterou tento týden v Praze uspořádala Americká obchodní komora, uvedl, že vzhledem k povaze návrhu si Komise byla „poměrně jistá“, že její návrh princip subsidiarity nenarušuje.

Komise připouští, že návrh u členských států stále může narazit a že pravděpodobnost, že se k němu přihlásí všech 27 zemí EU, není moc vysoká. Jistou naději na kompromis ale exekutiva vidí v Paktu euro plus. Neale dále uvedl, že kdyby se nepodařilo na CCCTB nalézt shodu v tomto formátu, státy se stále ještě mohou vydat cestou posílené spolupráce. Německo a Francie podle něj navíc nedávno daly najevo, že by se nebránily nejen harmonizaci daňových základů, ale dokonce ani sazeb.

IT společnosti se obávají diskriminace

Návrh však stále budí řadu pochybností a skrývá v sobě některá bílá místa, která je ještě zapotřebí dořešit. Komise například navrhuje, aby CCCTB nebyl pro firmy povinný. Společnost by se mohla dobrovolně rozhodnout, zda bude daně odvádět podle národního systému nebo podle evropského. To by ovšem podle odborníků zvýšilo náklady administrativy, neboť úřady by musely vést dva paralelní systémy. Diskutabilní jsou přínosy také ve chvíli, kdy by společný konsolidovaný daňový základ zavedl menší počet zemí.

Nedořešený je i vzorec, podle kterého by se základ daně dělil mezi státy, ve kterých firma působí. Tom Roessler, který se ve společnosti Microsoft zabývá daňovými systémy po celém světě, tvrdí, že vzorec pro výpočet rozdělení daňového základu diskriminuje IT firmy, neboť nezohledňuje jejich nehmotná aktiva (tj. patenty, know-how, výsledky výzkumu a vývoje, apod.), z kterých se u těchto společností odvíjí podstatná část zisků. Tak, jak je vzorec navržen, zvýhodňuje podle Roesslera země mimo EU, neboť pro technologické firmy začnou představovat lákavější destinaci.