Odpovědné podnikání: Lepší stravování by měl podpořit i byznys

Uvalování daní na potraviny a nápoje s vyšším obsahem cukru, soli nebo tuku, se v posledních dvou letech šíří Evropou. Jako součást boje proti nezdravému stravování zavedly hranolkovou či limonádovou daň například Rumunsko, Maďarsko, Dánsko nebo naposledy Francie. Do boje proti tučným a přeslazeným jídlům se chystá vytáhnout brzy také Velká Británie a Finsko.

České republice se tento trend, který zjevně není motivován pouze starostí států o zdraví svých občanů, ale také o naplnění veřejných pokladen v době krize, vyhýbá. Daň z potravin, jejichž nadměrná konzumace může vést k obezitě, odmítají politici napříč politickým spektrem a ministr financí Miroslav Kalousek o ní dokonce hovoří jako o „sociálním inženýrství“.

Statistiky však nejsou vůči důsledkům nezdravého stravování Čechů nikterak lichotivé. Jak vyplývá z loňského průzkumu, který pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu provedla agentura STEM/MARK, s nadváhou se potýká 34 % a s obezitou 21 % české populace. S přibývajícím věkem pak váha narůstá.

Podobně jako v celé Evropě i v Česku v posledních letech navíc roste i počet obézních dětí a dětí s nadváhou. Průzkumy dále varují, že vyšší tělesná váha zvyšuje riziko výskytu vážných onemocnění jako jsou například cukrovka, srdeční choroby nebo duševní onemocnění.
Nadváze a obezitě se lze přitom zpravidla úspěšně bránit vyváženou stravou s větším podílem ovoce a zeleniny a pohybem.
Nejde ale pouze o obezitu nebo nadváhu. Nezdravý životní styl má vliv i na riziko vzniku jiných onemocnění, například rakoviny tl

stého střeva, kde Češi drží smutné světové prvenství. Na výskyt této nemoci má vliv kouření, konzumace alkoholu, tučných jídel, živočišných tuků a nedostatek vitamínů.

Společenské téma jako obchodní příležitost

O nutnosti změnit stravovací návyky a životní styl se proto v poslední době začíná více hovořit i v České republice.

Svou příležitost v této chvíli vidí i některé národní i nadnárodní firmy působící na českém trhu, které za propagací zdravější životního stylu, komunikací se spotřebiteli nebo změnou výrobních postupů nevidí hrozbu dodatečných nákladů, ale spíše příležitost, jak se zároveň chovat odpovědně ke svému okolí a získat výhodu oproti konkurenci.

„Poučený spotřebitel je spokojený spotřebitel,“ osvětluje Martin Walter ze společnosti Nestlé důvody, pro které se prý firma rozhodla spotřebitelům na obalech svých produktů (kromě cukrovinek společnost vyrábí například instantní kávu, cereální výrobky nebo instantní polévky) poskytovat informace o výživových charakteristikách uváděných na 100 g výrobku nebo ideálních porcích. Firma tímto rozhodnutím předběhla evropské instituce, které obdobné požadavky odsouhlasily letos v červenci (na jejich implementaci státy mají tři až pět let).

Nestlé na svých baleních poskytuje také informace o původu použitých surovin jako jsou káva nebo kakao, které mají podle Waltera přímý vliv na kvalitu výrobku. Jak ale zástupce firmy sám přiznává, Češi zatím o podobné informace příliš zájem nejeví a rozhodujícím kritériem bývá spíše cena.

Více úspěchů s tímto přístupem firma slavila v zahraničí, kde se dostala do hodnocení etického indexu deníku Financial Times, na což pozitivně reagovaly i její akcie.

V Česku chybí malí dodavatelé

O zajištění kvalitnějšího a zdravějšího stravování se v Česku snaží také společnost Zátiší Group, která vedle provozování sítě restaurací a poskytování cateringových služeb začala v relativně nedávné době poskytovat i stravovací služby. Společnost se zapojila do hnutí Slow Food, které v roce 1986 založil italský novinář a gastronom Carlo Petrini v reakci na otevření pobočky nadnárodního řetězce McDonald na historickém náměstí Piazza di Spagna v Římě.

Jak již název napovídá, hnutí se snaží být jakousi protiváhou masovým nadnárodním potravinářským a stravovacím řetězcům a klade důraz na kvalitní potraviny od lokálních výrobců. Potíž je ale podle zástupkyně společnosti Renaty Lukášové v tom, že v České republice je málo dodavatelů, kteří by byli schopni uspokojit jejich poptávku v požadovaném množství a kvalitě, a firma proto musí často nakupovat například v sousedním Rakousku.

Pokud jde o informace o složení potravin, také Lukášová je toho mínění, že Češi výživové hodnoty u potravin nezajímají a spíše je zaujmou takové informace, že je jídlo bezlepkové nebo že je pálivé.

Přesto ale věří, že i v České republice dojde i pod vlivem jednání firem, které nebudou klást důraz pouze na svůj zisk, ale zaměří se také na dosahování společenských cílů, jako je zlepšování stravovacích návyků, ke změně. „Jde nám o vytváření sdílených hodnot,“ říká.
________________________________________
Článek vznikl ve spolupráci s Americkou obchodní komorou v ČR.