Vnímání korupce se v Česku dál zhoršuje. Ukazuje to nejnovější hodnocení organizace Transparency International. Česká republika podle ní klesla na 57. místo z loňské 52. příčky. Vláda Petra Nečase si přitom vytkla boj s korupcí za jeden z hlavních cílů svého působení. Znamená to, že neúspěšně? O tom mluvila Naďa Bělovská s výkonným ředitelem Americké obchodní komory v České republice Westonem Staceym, který v Česku boj za proti korupci podporuje a inicioval přípravu novely zákona o veřejných zakázkách a který Rádiu Česko poskytl exkluzivní rozhovor.
Link to the interview: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/984035
Česko se v žebříčku hodnocení míry korupce v posledních letech propadá a ocitá se ve světovém měřítku ve skupině států, jako jsou Seychely, Omán, Jordánsko nebo Namibie. S čím to podle vás souvisí, že se vnímání korupce v Česku stále zhoršuje?
„Korupce je samozřejmě jedním z hlavních problémů obyvatel České republiky, ale ten žebříček Transparency International uvádí vnímání korupce, neexistuje tu tedy přesná korelace mezi vnímáním korupce a mezi reálnou situací. To, že jsme se tedy propadli na žebříku hodnocení korupce neznamená, že se musela zhoršit situace jako taková, ale že se objevilo více diskusí, že je tématu věnováno více pozornosti, a to může být i pozitivní signál. V minulých letech se hodně diskutovalo o tom, jaká opatření bychom proti korupci měli udělat a tato jednání probíhala i na vysokých úrovních, takže veřejnost se o téma více zajímala, a tím pádem není divu, že jsme se v žebříčku takto propadli.“
Vy se hodně pohybujete mezi manažery zahraničních, především tedy amerických firem, které působí v České republice, zhoršuje se vnímání korupce i mezi nimi, nebo je to opravdu spíš mediální obraz?
„To je těžká otázka, protože různí lidé na to mají různé názory. Ale obecně platí, že světoví manažeři si v posledních letech uvědomili následky, které korupce má, a to se hodně projevilo v praxi. Finanční krize, která začala ve Spojených státech, byla částečně způsobená právě korupcí, stejně tak současná krize v Řecku a v Itálii a lidé si čím dál víc začali uvědomovat, jaké riziko tedy korupce představuje pro firmy i pro celou ekonomiku. Proto se teď také všichni tématu snaží věnovat víc pozornosti. Tady v České republice ještě nedávno politici i zástupci veřejného sektoru předstírali, že korupce neexistuje, ale na celém světě neexistuje země, kdy by korupce nebyla, takže pokud by politici tomuto tématu nevěnovali pozornosti, mohla by se korupce dostat mimo jejich kontrolu. A proto jsme rádi, že se tomu politici na státní i regionální úrovni začali věnovat.“
Neukazuje ale výsledek průzkumu Transparency International, že vládní protikorupční program, který náš kabinet tolik prosazuje, lidmi není vnímám jako dostatečný?
„Myslím, že obecně se dá říct, že vládní pokusy o odstranění korupce nejsou nikdy vnímány jako dostatečné. A průzkum Transparency International ukazuje, že lidé nejsou spokojení s tím, co se zatím udělalo. Jenže to neznamená, že pokusy vlády vyřešit současnou nepříjemnou situaci nejsou účinné. Vnímání veřejnosti má totiž vždy určité zpoždění za realitou, bývá to 6 až 12 měsíců, a teď je to vnímání horší proto, že se o tématu tolik mluví, projednávalo se ve vládě i v parlamentu a legislativní opatření ještě nezačala platit. Teprve potom můžeme vidět změnu, až začne novela platit - to znamená dalších 18 až 24 měsíců, než uvidíme účinky, takže si myslím, že není fér říct, že vládní pokusy nejsou účinné a efektivní. Je možné, že je veřejnost zatím vnímá jako nedostatečné, ale tématu se kabinet věnuje mnohem více než dřív. Počkejme si tedy, co si veřejnost bude myslet o dnešních krocích vlády za 24 měsíců.“
Problém negativního vnímání ale může být v tom, že pokud manažeři zahraničních firem vnímají korupci v Česku jako rozsáhlou, tak je to může odrazovat od toho, aby do Česka investovali své peníze. Už jste zaregistroval, že by takové přesvědčení zahraniční firmy opravdu odrazovalo od toho, aby se rozhodli investovat právě v České republice?
„Ano, a to je také to hlavní riziko špatného výsledku takového žebříčku. Pokud se totiž Česko ocitne tak nízko na indexu a manažeři to zaregistrují, řeknou si, že do takové země investovat nebudou. Proto je rozhodně zapotřebí pracovat na zlepšení tohoto výsledku. Když ale mluvíme se šéfy českých i mezinárodních firem, vidíme ještě další riziko, totiž že ani čeští manažeři a čeští obchodníci nechtějí investovat v této zemi. Zahraniční investice sice mohou k růstu ekonomiky přispívat větším dílem než tuzemské, ale pokud zahraniční investoři uvidí, že tady nechtějí investovat ani sami Češi, pak je pravděpodobné, že radši půjdou za byznysem někam jinam. A my toto nebezpečí hodně vnímáme, protože řada středně velkých podniků se rozhodlo, že už v České republice investovat nechtějí, ale půjdou raději někam, kde jejich peníze budou v bezpečí, a nebude hrozit, že budou zpronevěřeny. Když mluvíme s investory, říkají, že investovat do soukromých podniků u nás se nebojí, ale v situaci, kdy 30 až 40 procent obchodů představují ty se státem, pak už je to pro investory špatná zpráva, roste totiž riziko, že jejich peníze budou zneužity. Pokud tedy máte podíl ekonomiky, který je závislý na státu, vyšší, může to znamenat pokles konkurenceschopnosti, a tím pádem pokles kvality veřejných služeb, a to je něco, s čím by si vláda měla poradit.“
Log In